Když usínal, zdálo se mu, že stojí u studny. Pan Novák tam nebyl. Místo něj ležela na zemi jeho pláštěnka, promočená něčím tmavým. Když se naklonil blíž, uviděl, že je to krev. Probudil se s výkřikem, ale tentokrát nikdo nepřišel.

Venku za oknem zaslechl šepot. Nakoukl přes záclonu. Pan Novák stál na zahradě, oblečený v pláštěnce, a díval se přímo na něj. Mával. Tomáš nevěřil vlastním očím.

Rychle se schoval, aby nebyl v okně vidět.

Odplížil se do postele a schoval se pod peřinu. Pod poryvy větru sebou venku smýkal mladý keř a jeho přerostlá větev mávala přímo na okno pokoje, ve kterém se Tomáš skrýval.

Tomáš ležel pod peřinou a snažil se usnout.

Zítra všechno skončí. Zítra už si bude jistý, že na tu stezku nikdy nevykročí.