Divoký Západ naruby :-)

Saloon U Chromého mustanga byl přesně tím druhem podniku, kde byste čekali rvačku každých deset minut. Jenže tady se nepoprali už tři měsíce, což místní šerif považoval za jasný důkaz, že se něco chystá. 

Joe "Třasořitka" Johnson, majitel saloonu, byl malý obtloustlý mužík s knírkem jako mrož. Svou přezdívku získal kvůli nervóznímu pocukávání, které se u něj projevovalo pokaždé, když někdo vytáhl kolty. Což bylo v téhle části Divokého západu asi tak časté jako písek v poušti.

"Něco se děje," mumlal si pro sebe, zatímco leštil sklenice hadrem, který byl špinavější než podlaha. "Je tu moc velký klid."

Za barem stála jeho dcera Sally, zrzka s pihami a temperamentem, který dokázal zkrotit i ty nejdrsnější kovboje. Právě teď mířila koltem na skupinku dobytkářů, kteří se pokusili zaplatit falešnými penězi.

"Pánové," usmála se způsobem, který připomínal hladovou pumu, "buď zaplatíte poctivě, nebo vám udělám další díry do opasku. A tentokrát nemířím na opasek."

Dobytkáři zaplatili. Rychle. A pravými penězi. Sally měla ve městě pověst ženy, která dokáže trefit blechu na psím ocase ze sta kroků. A to i když ten pes běží. A nemá blechu.

"Zlato," povzdechl si Třasořitka, "nemůžeš takhle vyhrožovat všem zákazníkům. Jednou nám tu někdo opravdu začne střílet."

"Tati, poslední týden tu nikdo nevystřelil ani jednou. To není normální. V téhle díře se střílí i na pohřbech."

Měla pravdu. Městečko Dead Man's Gulch* bylo známé tím, že tu i kaktus musel nosit neprůstřelnou vestu. Místní reverend dokonce při svatbách upravil tradiční formuli na "dokud vás kulka nerozdělí". 

(*Název města se měnil podle toho, kolik mrtvol zrovna našli v rokli. Původně to byl jen Man's Gulch, ale časem museli přidat to "Dead".)

Do saloonu vstoupil šerif Bob "Jednooký" Smith. Přezdívku získal proto, že měl obě oči, což bylo v jeho profesi tak vzácné, že to všechny mátlo a radši mu začali říkat Jednooký.

"Joe," kývl na Třasořitku, "Sally. Máme problém."

"Já nic neudělala," ozvala se automaticky Sally.

"Zatím," ušklíbl se šerif. "Do města míří banda Křivozubýho Petea."

"Křivozubej Pete?" Třasořitka se roztřásl tak prudce, že málem upustil sklenici. "Ten samej Křivozubej Pete, co vyloupil banku v Santa Fe tím, že přesvědčil všechny, že je inspektor zubní hygieny?"

"Ten samej," přikývl šerif. "A tentokrát má s sebou celou bandu. Říkají si 'Zubní víly'."

Sally protočila oči. "To si děláš srandu."

"Kéž by. Mají na kontě už šest bank a dva salony. A všude používají stejnou fintu - Pete předstírá, že je zubař, a když mu někdo otevře pusu..."

"Nacpe mu tam dynamit?" hádala Sally.

"Ne, zkontroluje mu zuby. Je totiž fakt zubař. Vystudovanej. Pak teprv vytáhne kolty."

Třasořitka nervózně přešlapoval. "A co budeme dělat?"

"Mám plán," usmál se šerif způsobem, který naznačoval, že ten plán bude buď naprosto geniální, nebo totálně šílený. Vzhledem k tomu, že tohle byl Divoký západ, pravděpodobně obojí.

"Sally," otočil se k zrzce, "kolik máš ještě těch falešných zubů po babičce?"

"Tři sady," odpověděla Sally. "Babička byla... připravená na různý situace."

Její babička, známá jako "Kousavá Bessie", byla legendou Divokého západu. Měla pět sad falešných zubů - zlaté na nedělní kostely, železné na rvačky, dřevěné na běžné nošení a dvě sady z porcelánu pro speciální příležitosti. Když zemřela, odkázala své zuby Sally s poznámkou "Holka, někdy jsou falešný zuby lepší než kolt."

"Perfektní," řekl šerif. "A máš ještě ten její speciální porcelán?"

Sally se zašklebila. "Ten výbušnej? Jo, mám ho v trezoru."

Třasořitka zbledl. "Výbušnej porcelán? To existuje?"

"Babička si ho nechala namíchat od čínskýho alchymisty. Stačí silně skousnout a... bum!"

"Takže," shrnul šerif svůj plán, "až se tu objeví Křivozubej Pete a bude chtít někomu zkontrolovat zuby..."

"Dáme mu ochutnat babiččin speciál," dokončila Sally s úsměvem.

V tu chvíli se rozrazily dveře saloonu a dovnitř vešel vysoký muž s křivým úsměvem. Za ním se tlačilo šest podobně pochybně vyhlížejících individuí.

"Dobrý den vespolek," zašklebil se Křivozubý Pete. "Slyšel jsem, že tu máte problém s kazama..."

"Pete!" vykřikl nadšeně šerif a vrhl se k němu. "Konečně! Mám strašný bolesti!"

Křivozubý Pete zamrkal. Tohle nebyla obvyklá reakce. Většinou lidé křičeli něco jako "To je on!" nebo "Schovejte peníze!" nebo v případě optimistů "Střelte ho!"

"Bolesti?" zeptal se podezřívavě.

"Jo! Tady!" šerif dokořán otevřel pusu. "Šáhněte ši šam!"

Pete nemohl odolat. Byl přece jen především zubař. Profesionální hrdost mu nedovolila ignorovat případného pacienta. Naklonil se blíž...

Sally mezitím nenápadně položila na bar babiččiny speciální zuby.

"Hmm," zamručel Pete s prsty v šerifových ústech. "Vypadá to na zánět... Možná budeme muset... Hej! Co to..."

Šerif sklapl čelisti jako medvěří past. Peteovy prsty uvízly mezi jeho zuby.

"Púšť mě!" zaječel Pete.

"Až si vezmeš nové zuby," zamumlal šerif skrz zaťaté zuby. "Sally!"

Sally hodila porcelánovou protézu jak létající talíř. Pete ji reflexivně chytil... a strčil do pusy.

"A teď," řekla sladce, "bych na tvém místě nekousl. Ten porcelán je trochu... výbušný."

Banda Zubních víl složila zbraně rychleji než průjem projímadlo. Pete, neschopný mluvit s výbušnými zuby v puse, jen zoufale koulel očima.

"Víte," poznamenala Sally, zatímco je šerif poutal, "babička vždycky říkala - na Divokém západě potřebujete hlavně pevné zuby a prázdnou hlavu. U většiny kovbojů to druhé není problém."

A tak skončila éra Křivozubého Petea. Říká se, že dodnes sedí v vězení a jí jen kaši - nikdo si není jistý, jestli ty zuby byly opravdu výbušné, ale nikdo to nechce zjistit.

A saloon U Chromého mustanga? Ten běží dál. Občas se tu někdo popere, občas někdo vystřelí. Ale všichni si dávají zatraceně velký pozor, aby nenaštval zrzku za barem.

Koneckonců, nikdo neví, co dalšího její babička ještě schovala.