Podíval jsem se na městskou dlažbu po dešti. Zrovna jsem scházel prudce dolů ulicí Benediktinů, ostrou zatáčkou, co klesala k navigaci řeky Kalchawa. Ten pocit, že se smekám, že nohy klouzají po kostkách mýdla, ten mi byl dost nepříjemný. Nechci se vymlouvat, špičky mých bot ve zbědovaném stavu s podešvemi už typu „slajk“ a rozpadajícím se štepováním na patě levé nohy nevěštil dobrou adhezi. Chápejte, levák potřebuje přednostní oporu ve vůdčí noze. A v levotočivé zatáčce zvlášť! Ty doby přes mou první svatbou, kdy mé oxfordky z pravé hověziny byly nové, odvál prach cest. Navíc, s Isabelou to šlo ponejprv báječně. Nová ženská značí nové naděje. Jistota života ze mne vydusila ostražitost. Jak postupně docházely mergle z dědictví po tetince Antonie, ochabovala třpytivost v oparech křídel poletující vážky Isabele. Jak ta uměla měnit třpyt v závanech milostných proměn!

          Ale já, copak za to mohu? Odešla! Hanebně odešla, ztrouchnivěly stromy v našem krásném lese když vyschl pramen cash-flow… To rozklížilo mou životní cestu. Ulpěla na pařátkách solventního cizince z jiného města. Od té doby kvalita života mé osamocené duše šla trnitou cestou podél bodláků, rmenem v mezích prašných cest. Do trouchnivé samoty, stejně jako mé ručně šité boty.

          Až teď v době super digitální mi otrnulo! Opravdu na poslední chvíli. Jak by také ne, problémy se řeší klikem, stiskem a všemožným nářadím, jež vysílá vysokofrekvenční elektromagnetické vlny. Třeba chytrá peněženka, chytré hodinky a teď i chytré boty. Neváhal jsem, mám je! Ty doby, kdy manželka a bývalé milenky nevěděly kam odcházím zda do hospody, nebo jdu klást květiny na hřbitovy minulých lásek? Ty doby jsou pryč.

          Nyní vše pod kontrolou GPS, sítí, aplikací, routerů, kamer a čipů! Musím podotknout, že k chytrým botám jsem samozřejmě zakoupil i ji! Spároval jsem je, věřím že nová partnerka AI co bude řídit a kontrolovat můj život, nebude mít chybu.

Že nebude potřebovat občas záplatu!

Softíku pochopitelně!

Co bych si pak ...?