Ty doby, kdy život byl poklidný jsou pryč. Nebyly problémy, žádná překvapení, jen procházka kvetoucím sadem. Postupně dětičky odlétali v dál a zůstali jsme sami dva starouškové. Až teď.
Totiž!
Položila košík jablek na zadní sedadlo.
„Proč nejedeš?“
Bliká mi tady na palubním počítači, že je nutno zapnout nad jablíčky bezpečnostní pás. Pod sedákem je asi zátěžové čidlo.
„Jasně, nechce se ti k vnoučátkům, chřadnou , nemají vitamíny!“
Myslíš ty naše mlynářovy slepice? Co rozdrobí půl večeře?
Nasupeně vstala a pás omotala, pak zacvakla.
No vidíš. Už můžu jet, už to i startuje!
Při předchozí jízdě na nás tůtal nějaký zvuk dvacet kilometrů. Za jízdy jsme postupně znovu přibouchli čtvery dveře, zkontrolovali zapnuté bezpečnostní pásy, znovu rozsvěcovali veškerá dostupná světla, okruhy klimatizace, varoi systém, meteostanici, navigaci a dovřely popelníček s nápisem „Nekuř, ani když zastavíš!“
Podrobně jsem v noci po návratu nastudoval tlustý manuál. Upoutaly mne funkce sedadla řidiče. Mají pět pamětí poloh, umí natřásat, ofukovat, hřát a chladit. A pozor! Při sportovní jízdě i se dofukují protilehlé podprdelní a podzádové polštářky, prý aby řidič nevypadl odstředivou silou. Bombastické čidlo komfortu raději popisovat nebudu! Mno, vlastně raději ANO, měním na JO. V manuálu je výslovně napsáno aby osádka se předem vyprázdnila, nikoli mozkově. Aby si došla na stranu, tu velkou! Protože prý dva elektromotory při nešetrné práci s tím pedálem napravo zatlačí těla do sedadel tak brutálně, že utrpíte debakl. Toť lékařský žargon pro lidové posrání. Pedál vlevo tedy ten děrovaný a větší, je přímo! Nemám slov ale po sešlápnutí jsem cucavý bonbon skončil na předním sklel a bezpečnostní pásy se zařízly, hanba povídat. To, že kvičely gumy jsem obrečel.
Zcela nechápavě jsem nerozuměl odkazu, ze je sledována i kvalita ovzduší vnitřku kabiny a v případě překročení mezinárodně přijatých emisí, dojde k nutné zastávce motoru a k vyvětrání metanu v interiéru, aby nedošlo k explozi.
Už cestou manželka trousila, že musí ještě něco dokoupit a oblažit na návštěvě naše holátka, nyní ve vatě.
„Vyhrála jsem jedenáct stovek.“ Pyšně přiznala. Ve sportce!
Jasně vsadila jsi dvě stě pade, to je za rok třináct tisíc. A teď machruješ. A navíc polovina je stejně moje manželská část, odsekl jsem.
„Kulový! Nikdy, rozumíš nikdy nic nedostaneš!“
„Ani tu moji jedinou životní radost mi nepřeješ!“
Cože? A já, já nejsem tvoje radost, miláčku?!
„Ty, ty už nejsi dlouho radost! Jen starost! Všechno vodřu, abys věděl!“
Maličko, vlastně dost mne to urazilo. Tou tíhou slov moje svěrače povolily.
Rozsvítila se vnitřní výstražná blokovací světla, zrudlý entertaiment začal řvát něco o zahlcené meteosituaci.
Prý: Error É padesát šest!
Auto ujelo ještě třicet metrů a pak zastavilo.
Startér se podezřele zasekl.
Z mého sedadla byl už cítit i metan.
Jó, to byly doby kdy byl pod kapotou trčel jen rozdělovač,
fajfky, mohl jsi spočítat válce a , a, a...
| 
