Pan Novák, účetní s nekonečnou trpělivostí, seděl jednoho pochmurného pondělního rána v kanceláři. Venku lilo jako z konve a kapky deště bubnovaly na okno v ponuré melodii, která přesně vystihovala jeho náladu. Čekala ho předepsaná rutina – faktury, výkazy, nudné tabulky – až do chvíle, kdy narazil na účetní položku, která ho přiměla zvednout obočí.

"Co tohle má být?" zamumlal si pro sebe a zíral na obrazovku. Zapsaná položka byla označena jako „Výdaje na neviditelnou ochranu“. Pan Novák nikdy neslyšel o neviditelných ochráncích, natož o jejich výdajích. Položka byla navíc ve výši, která by mohla zaplatit malé letadlo. Nebo aspoň dva velké draky, pokud by si je mohl dovolit.

V hlavě se mu začaly hromadit otázky. Kdo by utrácel peníze na něco, co ani není vidět? A jak se to vůbec účtuje? Přecházel po kanceláři sem a tam, až se nakonec rozhodl, že to musí vyřešit sám. Jeho kolegové mu s tím asi těžko pomůžou, protože i oni se snažili přežít pondělní ráno s co největším množstvím kávy a nejmenším duševním poškozením.

Zavřel se do archivu, kde se mezi starými spisy a zaprášenými knihami pokoušel najít odpověď. Když se prohraboval záznamy, náhle pocítil zvláštní chlad. Světla začala slabě blikotat a zdálo se, že se z temnoty archivu něco pohybuje. Pan Novák se otočil a srdce mu poskočilo, když spatřil podivnou postavu zahalenou v mlze.

„Kdo jsi?“ vykřikl, jeho hlas se třásl, zatímco stiskl složku pevněji.

Postava se pohnula blíže, její oči zářily v tlumeném světle. „Jsem Strážce Neviditelných Výdajů,“ odpověděla postava temným hlasem. „Tvé otázky narušily naši sféru.“

Pan Novák polkl a snažil se vypadat statečně. „Jak mám tuto položku zaúčtovat?“

Strážce se zamyslel, pak zvedl prst a začal vysvětlovat, jak účtovat neviditelné položky. „Musíš použít účetní kód 12345-NV, což znamená Neviditelné Výdaje. Tyto výdaje se zapisují do zvláštního sloupce, který není vidět běžným okem. Musíš používat speciální účetní brýle, které jsou k dispozici v tajné komoře za dveřmi do sklepa.“

Pan Novák se uklonil a poděkoval. Jakmile se otočil, zjistil, že chlad a mlha zmizely, a on stál opět sám v archivu. Rychle se vrátil do své kanceláře a zkusil najít tajnou komoru. Nakonec ji objevil – za starou knihovnou byly skryté dveře vedoucí do sklepa, kde našel staré účetní brýle.

Nasadil si je a vrátil se k položce „Výdaje na neviditelnou ochranu“. S brýlemi na očích nyní viděl, že položka má jasné vysvětlení a přesné instrukce, jak ji zaúčtovat. Ulevilo se mu.

Když se vrátil domů, paní Nováková si všimla jeho unaveného, ale spokojeného výrazu. „Jaký jsi měl den, Nováku?“ zeptala se.

Pan Novák se usmál. „Naučil jsem se, jak účtovat neviditelné výdaje. Bylo to trochu děsivé, ale nakonec to bylo docela jednoduché.“

Paní Nováková se zasmála a políbila ho na tvář.