Pan Novák seděl u snídaně a upřeně zíral na noviny. Vedle něj paní Nováková připravovala kávu a lehce poklepávala lžičkou o hrnek.

"Co tě trápí, Nováku?" zeptala se s jemným úsměvem, který měl tu moc rozzářit i nejtemnější den.

"Rozhodnutí," zamumlal pan Novák, aniž by zvedl oči od článku. "Mám dojem, že dnes musím učinit nějaké důležité rozhodnutí."

"Rozhodnutí?" opakovala paní Nováková a posadila se naproti němu s hrnkem kávy. "A o čem?"

Pan Novák vzdychl a složil noviny. "To je právě to. Nevím. Mám pocit, že je něco velkého na obzoru, něco, co změní náš život. Ale vůbec netuším, co to je."

Paní Nováková se usmála. "Máš snad v šuplíku křišťálovou kouli, nebo tě osvítil duch předků?"

"Mohl bych si ji pořídit," zamumlal pan Novák a vzal si kousek topinky. "Ale obávám se, že by mi moc nepomohla."

Právě v tu chvíli se ozvalo zaklepání na dveře. Paní Nováková se zvedla a šla otevřít. Za dveřmi stál malý mužík s obrovskými brýlemi a kufříkem. "Dobrý den, jmenuji se Archibald Květnatý, jsem z Úřadu pro Osudová Rozhodnutí. Mám tu pro pana Nováka jedno velice důležité rozhodnutí."

Paní Nováková si přejela rukou po čele a zavolala na svého manžela. "Nováku, někdo tu chce mluvit o tvém rozhodnutí."

Pan Novák se zvedl od stolu, přistoupil k dveřím a zíral na mužíka. "Jaké rozhodnutí?" zeptal se, zatímco se snažil vzpomenout, jestli si včera večer dal o jednoho piváka víc, než bylo moudré.

"To je právě to!" zvolal Archibald Květnatý. "Nejsme si jisti. Ale je to rozhodnutí, které musíte učinit. Je to něco jako Schrödingerova kočka."

Pan Novák zíral na mužíka, zatímco paní Nováková si nemohla pomoct a vybuchla smíchy. "Takže nám vlastně chcete říct, že Novák musí učinit rozhodnutí, ale vy nevíte, jaké to je?"

"Přesně tak," odpověděl Květnatý s vážným výrazem, který by se hodil spíš k vyřizování žalob za miliony, než k filozofickým úvahám o kočkách a rozhodnutích.

Pan Novák pokrčil rameny. "Dobře, rozhodnu se, že se rozhodnu později."

"Ale," začal Květnatý, "to je vlastně... no, velmi rozumné rozhodnutí." Poté se uklonil, otočil se na patě a zmizel stejně rychle, jako se objevil.

Pan Novák se vrátil ke stolu a vzal si další kousek topinky. "Tak, a teď k tomu důležitému rozhodnutí. Samozřejmě vím, o co jde, ale co to budu vyprávět Květnatému. Co si dneska dáme k obědu?"

A tak pokračovali ve svém dni, rozhodnutí a nerozhodnutí, s vědomím, že některé věci se prostě vyřeší samy, pokud jim dáme dostatek času.