Pan Novák se probudil z nepokojných snů a zjistil, že se proměnil ve velkého brouka. Ležel na zádech a nemohl se zvednout. Zíral na své nové tělo a cítil se úplně bezmocně. Jeho mysl se začala točit v kruhu myšlenek: Jak se to stalo? Proč se to stalo? Co to znamená pro jeho život?

Zatímco se pokoušel zvyknout si na svůj nový stav, uslyšel kroky své ženy, paní Novákové. Přišla do ložnice a zůstala stát ve dveřích s výrazem šoku a znechucení. "Nováku, co se to s tebou stalo?" vykřikla.

"Netuším," odpověděl pan Novák a jeho nový hmyzí hlas zněl cize a nezvykle. "Probudil jsem se a byl jsem takhle."

Paní Nováková se zamračila a začala přemýšlet. "Nemůžu s tebou takhle žít," řekla nakonec. "Možná bych tě měla zazdít, aby nikdo neviděl, co se stalo."

Pan Novák cítil zoufalství. "Prosím, ne. Musíme najít jiný způsob."

Paní Nováková se zamyslela. "No nevím."

Pan Novák zkoušel pohybovat svými novými končetinami a zjistil, že má ohromnou sílu. Pomalu se zvedl a zjistil, že může paní Novákovou snadno unést. Postavila se mu na záda a on se s ní vydal na zahradu.

Když se dostali ven, pocítili oba nával radosti. Pan Novák běhal po zahradě s paní Novákovou na zádech, která se smála a užívala si jízdu. Vítr jim čechral vlasy (nebo v případě pana Nováka čelisti) a obloha byla jasná a modrá.

"Jaký skvělý je to dneska den!" zvolala paní Nováková, když projížděli kolem květinových záhonů a pan Novák souhlasně zabzučel.