2116 nelybost vetváři

20.4.2024 5:25

bylsemgdysyplavat nabarče. dalsemjynacomožno nejkračíštorc, protoženejsem žádnej vencla (myslímteť toho, cosymrsknul lamanč) adyšsemsedobabral kbufetu, dalsemsy presosmlýkem azapályldoutníček. ftuchvílypřišla mámasmámou advěmadětmy, vobědnalysyjýdlo ajeslysymůžou přisednout? dřepělsemsyce ustolusám, alefšechnytřidalší bolytakyvolný. řeksemjý:

“prosým, skuste. jeslymynebudevadit, žemybudete jýstdokouření, takmůžete.”

odložylsemdoutníček azačalpřemýšlet vorosměrech. apokašdý, dyštaklepřemejšlym, jednásesamozřejmě vovelkýrosměry. přemejšletvoňákejch sbytečněmalejch bybylototiš úplněsbytečný. přemejšlelsemteda votakovejch, vokterejchsepřemejšlý. aťušsejedná voulovenourybu, medvěda, ptáka nebovofsdálenost votpalunagolfu. alenešlotodobře. děcka, jaktodělajfšechna, neustáleřvala ajásenemoch naplnověnovat tomučemusemse  atomyspůsobylo nelybost vetváři. cošmohlovypadat jakobysemy něconelýbylo. alenechalsemtotak, protožeprafda nenileš. dyšměuvyděla mámamámy, zeptalase:

“pane, vámjezle?

neni, taklevypadámfurt.”