Kapitola 1: Sny
Temné mlhy se plížily nad městem, když jsem usnul ve své posteli. Moje sny byly vždycky trochu neobvyklé, ale poslední dobou se stávaly něčím mnohem víc. Když jsem zavřel oči, má mysl se přenesla do jiného světa, světa snů.
Stál jsem před obrovským, rozlehlým aquaparkem. Vodní skluzavky se tyčily do nebe jako skvosty starověkých chrámů. Ochutnával jsem svěží vodní spreje na tváři, zatímco jsem se snažil projít vstupní bránou. Tentokrát se brána otevřela. Vstoupil jsem dovnitř a ocitl se v spletitém labyrintu bazénů, tunelů a vodních atrakcí. Aquapark byl větší a komplexnější, než jsem si kdy dokázal představit. Zmateně jsem bloudil mezi záhadnými zákoutími, kde se zdálo, že realita se stává fluidní a neproniknutelná.
Další noc jsem se ocitl před obrovským domem, jehož stíny mě k sobě volaly jako příslib něčeho záhadného a fascinujícího. Věděl jsem, že je pro mě ten dům důležitý, možná nový dům nebo stěhování? Otevřel jsem dveře a ocitl se ve vzdušném, spletitém interiéru, kde byla každá místnost jako vstup do jiného světa.
Ale najednou, když jsem procházel temnými chodbami domu, pocítil jsem nepříjemný chlad na zátylku. Pocit, že mě někdo sleduje. Zrychlil jsem krok a snažil se dostat ven, ale bloudil jsem stále dokola. Místnosti se zdály být nepředvídatelně zkroucené, jako by se mi pohybovaly pod rukama.
A pak jsem zaběhl do pokoje, ze kterého nevedly žádné další dveře. Byl jsem uvězněn. Snažil jsem se otevřít okno, ale vůbec to nepomáhalo. Strach se začal plížit do mého nitra, jako by mi něco šeptalo, že nejsem sám.
Najednou jsem zaslechl šepot, slabý a chladný. Přestože byl pokoj prázdný, měl jsem pocit, že někdo stojí za mými zády. Snažil jsem se vykřiknout, ale z mých úst nevyšel žádný zvuk. Byla to noční můra, kdy se snažíte zakřičet a zachránit se před neviditelnou hrozbou, ale vaše hrdlo je ochromeno strachem.
Procházel jsem se po pokoji, oči pevně upřené na stínové zákoutí, ze kterého se zdálo vycházet ten chladný šepot. Jako bych ho slyšel přímo u ucha. Cítil jsem, jak mi teče studený pot po zádech, když postava v mých představách nabírala na reálnosti. Snažil jsem se pohnout, utéct od té něčeho, co mi připadalo temně neznámé, ale mé tělo bylo těžké a nehybné, jako by mě něco drželo na místě.
Srdce mi tlouklo tak hlasitě, že mi znělo v uších. A najednou postava vystoupila ze stínů, jako by se zhmotnila z nočních můr. Byl to znetvořený stín mé vlastní postavy, strašidelný odraz mého vnitřního já. Cítil jsem iracionální hrůzu, má mysl se pokoušela řvát, ale všechno, co jsem vydal, byl přidušený šepot.
Naklonila se ke mně, temné oči mě prostupovaly. Chtěl jsem křičet, utéct, ale mé nohy byly jako přibité ke zemi. Cítil jsem, jak mi proudí vzduch z plic, ale zvuk se neozýval. Mé oči byly naplněny strachem, když se pokoušel proniknout skrze temnou postavu, skrze tu hrůzu, která mě ochromovala.
A pak, najednou, jsem se probudil, zpocený a srdce mi bušilo jako o závod. Na okamžik jsem zůstal v posteli, díval se do tmy a snažil se uklidnit. Ale myšlenky na ten sen byly stále v mé mysli, jako noční můry, které nechtějí odejít.
Zůstal jsem tak ještě několik chvil, než jsem si uvědomil, že stále slyším ten chladný šepot. Pohlédl jsem ke dveřím svého pokoje a ztuhl hrůzou. Ve dveřích někdo stál. Temná postava.
Věděl jsem, že tentokrát už nemám šanci se probudit. |
