nežerte pohádky doslova!

vony sice zaplevelily dětský knihovničky  aji mysl harantů  zaplevelily a včil šecky děcka blbnou při dospívání jakože Dobro vítězí nad Zlem a Odměny dočká a zlo Potrestáno a takový vymyšlený plky nehorázný a rodiče to do nich jako furt dujou, jelikož takto jim řečeno bývá na všech sezeních v psychoporadnách, kde nějakej študovanej blb zkoumá Marušku
    proč se jako furt pomočuje dítě otřesený a proč Ondrášek
    se nerozpakuje vytáhnout v šatni nůž na spolužáka
    hrůžným gestem
    - a že jim jako teda dětem bezprizorným bezkontaktově
    chybí dialog s tatínkem a maminkou
    a ať jim teda čtou po večerech ty hrůzy sesbírané Němcovou
    a Erbenem a nějakými Grimmy
    a eště nedomrlej Andersen jako vo mořný víle a navrch Čapek
    se zvířaty pošukle jednajícími....

a děti pak zblble usínají a Mařena chčije pak furt a Ondrášek řeže nožíkem až do krve - bo sou z těch ilustrovaných příhod úplně zjančený a nejvíce
    k Vánocům,
    kdy knihkupcové majou žně a děti teda úpí až k lítosti, jelikož
    dbalí rodiče si aji vod huby utrhnou
    a nakoupí hafo těch knihovejch sraček - včil již za hříšný
    prachy jo - a dujou před usnutím do hlaviček potomků
    ty starodávný příběhy - jim jako čtou je a dítě s hrůzou usíná
    že jako potká žábu Carevnu jak kouká
    hloupýmu Honzovi z kapsy a von Jeník v kroji
    jako si frčí na Draku vícehlavým navšívit
    všechny své dlouhé a široké a bystřezraké kumpány
    a šecky je posléze hbitě a protřele utopí Vodník, kerej
    pak s Karlem Jaromírem osnuje únos dívky
    přepírající prádýlko a pak nemluvně bez hlavy...
    a děti se převalujou a bojej se až do rána a maj řídkou stolici
    z nervosit jakože z bázně sračku no!

nevěřit nutno... leč respektovat taky nutno! vono ty příběhy majou
v sobě aji racionélní jádro.... ale
    ty konce sou mnohdy uměle vymyšlené...
    by se jako katarse čtenářská dostavila - leč nebudu
    zraňovat vaše vzpomínání na vaše noční pomočování
    z těch hrůz...

a nemíním jít pro příklad daleko - jen za kopec, kde žil docela jednoduchým spůsobem můj soused Ignác Hajdul
    chalúpku měl jako z pohádky -
    celou nakřivo a rozežranou dřevomorkou
    nejbytelnější stavba na parcele byla psí bouda, jelikož
    ta pravidelně natírána dehtem a rozložně neveliká -
    dala se renovovat třemi tahy mazlavýho asfaltu
    bouda ta psíka ovšem postrádala, bo Ignácu každej čoklik
    uprch, že si jako nezvykli odpovídat liškám pozdravení
    na Dobrou noc - jak zvykle v tej oblasti ty ryšavky dělaj
    a psíci celí pojašení, že maj jako komunikovat s bestijema...

    dokud teda Ignácovi nesežraly lisice slépky šecky -
    dotud měl Ignác aji něco vajec na snídani...

    a když teda Hynkovi uprchl poslední Voříšek, který
    nemínil provozovat večerní pozdravení s foxama lstivýma
    a následně byl uzmut loupežně poslední kohoutek-vdovec
    a rozsápán mordou ryšavou hnedle u hrušně přesně o polnoci,
    tož Ignác zanevřel na veškerý chov drobný zvěře kurový,
    mávl velkoryse nad situací rukou v gestu smířlivém s osudem
    a oddal se plně svý zálubě - a to byla záliba ve výrobě
    domácího vína -
    za pomocí sběru všech přírodních produktů volně rostoucích -

    ... tu malinu nasbíral.... tu ostružinku...
    tu zkvasit nechal karelábky...
    něco bezu se nachomýtlo aji planá slíva poblíž
    a takle jako
    šecek ten sajrajt bublal kvašeně
    a von to Hynek v příhodnej čas stáčel
    a upíjel až do hlavy bolení -
    ale šmakovalo!

ale nejvíce mu chutnalo víno šípkový, který teda okusil coby host kostelníka Blahynky, když mu jako kopal kalovou jímku...Blahynka ho častoval mokem, na kerej byl právem hrd... bo šípky sladký mu rástly na rumišti starý stodolovny -  hnedkaj za dveřma...
    trní jak nasráno ale sladký plody třpytně se lesknoucí
    do idylických soumraků,
    jež něžně hladily podhůří podzimní dlaní...
    (hehe ... jsem lyrik!)

a von to Hynek chtěl taky vyrábjat... ten chlast z šípků...  recepturu seznal, leč šípků se nedostávalo - Blahynkovi nepřebývalo plodůrdělých, ale radit uměl....


    znovu připomínám - nevěřte pohádkovým koncům doslova...
    mnohdy jsou relevantní konce zcela jiné
    a pokud byste mínili respektovat doslovnost těch hříček...
    nevyšli byste z bludů!

i bylo poraděno Hynkovi Ignácovi jako Blahynkou jako po dokopání žumpy - nechť se vydá Hyneček za sedmero řek a sedmero kopců,kde stojí ruina barokního zámku, kerej sice restituován, leč tahanice soudní s potomky - že národní vejbor se vzpírá chtění zbytných členů šlechtický famiglie nějakýho Věnceslava Z Lhotic... 
voni ty šlechticové vodněkad z Ulmu že si jako nárokujou hroudu rodnou - že je jako Kléma vyhnal v revolučnom Februáru - 
ale plebejský Lhotice se vzepřely, že jako na ně demokraticky serou aji včil po převratu velvetovým a tahanice až ku Štrabsburskýmu Soudu a šecko na dlouhý míle...
    a vše chátravě časy zaplevelený
    bo již na to šeci smolili...
    aji starosta - aji baronka Bogdanka z Lhotic!

    no -
    a tam
    na tom barokním zchátralým placu
    prej šípkoví neprůstřelné skoro... řikal kostelník...
    a metrák nejmíň šípků nasbírán hnedle - jen chtít!...
    řikal Blahynka Ignácovi
    a von teda Hynek že jo - že se mu to šikne... takovej tip!!!

i navařil si Hynek meltu do bandasky, nakúpil si aji knekenbrot, namastil si boty liščím sádlem a vydal se přes sedmero hor i sedmero řek ku temu proskribovanému zbořenišťu.... s pytlem na šípky dozrávající... bo měl chuť nezřízenou na Vlastní Domácí Víno....

    co vám budu zdlúhavo líčit...
    překonal hory a na každé se zapsal do vrcholový knihy
    a koupil si tam plaketku kovovou, již byl přibil
    na svou poutnickou hůl
    překonal sedmero brodů a po každém převozníku
    si vyžádal razítko na pohlednicu,kerou si zaslal sobě domů
    na památku putování -
    až byl dorazil do rajónu, o kerym se vedly ony pře mezinárodní...
    kúúrva - tam bylo šípků!!

    trhal hned chtivě, byvše navlečen do fáraček po strejdovi
    a do holínek pevných...
    na dršce měl šátek ovinut skrzeva trnů
    a pytel se vesele plnil bobulemi lesknoucími se zralostí jeseně...
    trhal a trhal
    a stoupal sípavě po vrstevnicích až k nebi, zdobenému beránky...
    na vrcholu kóty, kde zchátralý trangulační sloupek hlásal,
    že se ten blb ocitl 973 metrů nad hladinou Jadranu
    tak tam si na chvílu oddych a zrak jeho upoutal
    šroubovitý tvar sloupu prastaré kaple barokní
    kúúrvamajdalena! - a kol sloupu šípky a šípky vymaštěné
    zapadajícím sluncem do krvava
    i zablahořečil Hynek plodné přírodě
    a jásavě rval plody a plnil jutovej vak materí,
    jež po zkvašení měla přeměnit se v mok netušených kvalit

    a zakopl o sargofág!!!
    (a jsme teda v tý pohádce - v těch koncích)

    žlab z leštěný ruly pokryt deskou z horského křišťálu
    a v něm
    scvrklá mumie s plavými vlasy
    v uschlý ruce křížala jedovýho jablka...
    na lbi spečené věky korunka z perel...
    opodál brnění rytířské vyplněné kostmi jonáka
    jenž posledním polibkem krasavici umrtvil zcela
    a okolo pištělo
    sedum zchátralých krys se zbytněnými čumáky
    v divných čepičkách... vartovaly u rakve
    a z nedostatku potravy
    ožíraly paty umrlkyně
    konservované vánkem čerstvým...

    i pochopil Ignác, že je svědkem pozůstatků
    pohádkový tragedie...
    však co?
    neváhal - z větví smrkových udělal skluznici,
    s námahou na ni připevnil sargofág se Sněhurkou
    trpaslíky-krysy nahnal do baťůžku...
    pozůstatky čackýho rytíře rozmontoval
    a naskládal podél mumie
    a hajdy zpět....
    přes sedmero dolin i brodů
    (u třetího přívozu střelil brnění - leč pod cenou-
    místnímu Museu....)
    a dovlek to vše přes sedmero hor až domů

tam vykvasil víno šípkové a v návalu euforie udělal z psí boudy příjemnou hospůdku "U šípkové mumie"jež pověsti nabyla chvályhodné a každej kdo něco znamená tam chodí chlastat 
a nechat se obsluhovat kryskami v čepičkách...

    aji já tam docházám - na Vlastní Domácí Víno.... hehe

                                                  *
    takže tak je to s pohádkama jo!

                                  *