Jen spát |
Jsem ztracen, slovo nechce spadnout ze rtů ani je ráno, nový den, já sním o noci, tichu, usínání jen spát jen spát jako by v člověku stroj hodinový každou chvíli nešel ručičky svěšené jak transparent vysvléklý z hesel jen spát jen spát podáš mi ruku, ta ruka projde prázdnem mojí unavené ruky na břehu jezera se mihnou křídla polomrtvé sluky jen spát jen spát půjdeme spolu cestou, která nezná směr či hranic ptávám se po smyslu, však dnes se neptám na nic jen spát
Nechte mě chvíli sedět, za okny revoluce duní nechám ji valit se jak stádo polodivých koní květina posmutnělá v našedlém parapetu slzí kdy bude klid? Už brzy. Už brzy. |
|
Názory čtenářů |
24.01.2023 18:26
bh
|
Ondřeju - jsem rád ponovu, žes dal na plac zasejc něco tvého inspirativního :-)
takže mne napadly úvahy... jak ty pocity sdělit jinejm...
esli se - jako Autor - rozhodnu coby mrtvola mrmlat ty mantry jako
do mrtvolnýho zblbnutí čtenářova - což je úděl všech manter teda -
nebo tomu dát jistou dynamičnost Touhy chrnět - a že jako proč...
já bych si vybral tu narůstající dynamiku chtění, aby byl teda spotřebitel řádků
básnických vtažen do tej nostalgie a souzněl s ní...
takže - Brunelovo blbnutí teda :-)
......................................................
jsem zatracen i ztracen - a mám jediné přání
je nové ráno a sním zas o tichu a usínání
jen spát chci
jen spát!
ten tikot ve mě zmlk a únava si vsedá
do rozvrzaných křesel
ruce jsou svěšeny co transparent
vysvlečený z hesel - jen spát chci...
jen spát chci - jen spát!
podáváš dlaň skrz prázdno mé unavené ruky...
na březích jezer všech jen třepot zmírající sluky
na nic se neptám... na nic
jen spát chci - spát
snad spolu půjdem a nedbat budem vánic
a cesta beze směrů a cesta nedbá hranic...
ty ptáš se po smyslu - leč já se neptám na nic
chci spát jen - jen spát chci...
jen spát...
tak nech mne chvíli dřímat, byť za okny jsou řevy
usneme spolu - usneme do úlevy
a nebe na sklo pošle nám svoje slzy...
nastane klid... a brzy...
budeme spát... jen spát...
spát!
.....................................
tož tak Ondřeju :-)
.
|
25.01.2023 07:26
Andrew Maxwell
|
Já ti, Brunele zlatej, byl vážně nějak unaven, a jak to padalo, chtěl jsem to napsat, ten pocit, zřejmě hloupé marnosti, nesíly, ne- moci. Tvá varianta je kulatější, nerudovější, JEN DÁL, "ta myšlénka, která nás ve hrob smetla, zas k slávě vznese nás — jen dál, jen dál!"
|
25.01.2023 12:34
bh
|
Andrew Maxwell napsal(a): Já ti, Brunele zlatej, byl vážně nějak unaven, a jak to padalo, chtěl jsem to napsat, ten pocit, zřejmě hloupé marnosti, nesíly, ne- moci. Tvá varianta je kulatější, nerudovější, JEN DÁL, "ta myšlénka, která nás ve hrob smetla, zas k slávě vznese nás — jen dál, jen dál!" chjo - Ondřeju stříbrnej a platinovej... :-)
chápu tvý rozpoložení, v daný čas bezvládně únavný...
pocity marnosti přepadávají časodčasu každou citlivou dušu, již jsi
majitelem rovněž...
ale - ono to přejde - to vím - a bude zas veseleji
nemíním ti dloubat do mezimozku, ale chandře jako takový rozumím
a doufám, že se rychle votřepeš jako psisko omokřelý - a dáš na plac
něco kurážně veselého - k mý potěše... že jako i já dostanu šanci
se s tebou spolušklebit a vrtat se ve veršících, což je dělání, které je mi mnohdy
libé :-)
jo - kamošu - však aji frťana zunkni... hehe
jsem rád tvým autorským vylomeninám...
však aji já je vobčas provozuji, abych si teda pročísl vlásky, který mne jako
rádoby rozcuchaně představí nějakému oku třeštěnýmu
takže se nadále na tebe těším jo :-)
. |
25.01.2023 13:49
Andrew Maxwell
|
Velmi milé, a ještě to oslovení - kamošu - a tak celkově, děkuji. Dojemné až, vážím si, moc. A slibuji, že opět něco vylomím, abychom společně mohli vylamovat. |
28.01.2023 01:16
K.Floyd
|
Nevm. Ale tak trochu mi to připadá, jak uzavřený, sebestředný monolog. |
30.01.2023 07:46
Andrew Maxwell
|
K.Floyd napsal(a): Nevm. Ale tak trochu mi to připadá, jak uzavřený, sebestředný monolog. Byl to sebestředný monolog. Depresivní stav a potřeboval jsem ho sdílet s okolím. |
Přidat názor ...nápověda k hodnocení  |
(Pro přidání názoru je třeba se přihlásit)
|