odpečetil okno

na ulici se rozbíhalo malé děvčátko

do mnoha směrů 

jak světelné paprsky,

nějaký opravář rozebíral padlý blesk.

Košíkářka prodávala stíny

které posbírala všude okolo:

stín břehu řeky

stín kláštera

stíny oblečení

a dřív než bys řekl: tahat pluh mraků vzdušnou čarou

vesele kráčela po hranách propastí.

II.

protože zvyk je železná košile

hledal nějakou v almaře

moc si na zvyky nepotrpěl

a tak její železo bylo tmavé                                  a zčernalé

zase odpečetil okno,

kdosi někomu kopal jámu a sám do ní spadl

a když zaklel

les mu to vrátil, protože jak se do něj volalo, tak se z něj i ozvalo.

Kolem létaly šutry, protože všechny baráky 

od sebe byly co by kamenem

dohodil.

Takže oko za oko, zub za zub.

Proto.

III.

Slunko jak rozpadlej štít

kapitána Emeriky

o hranu soumraku,

vítr ležící u země jak psík 

se slehlými slechy  a polámanýma očima z větrníků

na kolárku má jméno:

Dusno