maminka skládá střepy talířů
do mandal
a stříhá záclony
stříhá
sněhobílé nitě


v zrcadle vídá
neodžitý čas
promarněná příště    snad    a možná
           zítřek že možná bude jiný


a vrásky v zrcadle se nepohnou
ruce dál
drtí talíře
a na zdech
plesnivějí stíny



         co let už čeká na poledne    dnes

         do studny hází prášek
         s jedem

         nezamkne dveře

         ani jedinkrát
         se neohlédne