Uprostřed pouštní oázy odpočíval lev. Hlavu měl položenou na předních tlapách a dřímal. Vtom u svého pravého ucha uslyšel nepříjemné bzučení. Posléze uviděl maličkou mouchu.

„To děláš ty ten nepříjemný zvuk?“ řekl nevrle.

„Ó, velký králi zvířat, ano, já. Chtěla jsem ti zabzučet příjemnou melodii…“

„Ale mně je to příjemné nepřipadá. Nepřeji si, abys tu bzučela. Nejkrásnější melodie je můj vlastní řev. Okamžitě odleť, nebo tě sežeru.“ A na důkaz svých slov mocně zařval.

Moucha ustrašeně poodlétla k malé tůňce, chtěla se před dlouhou cestou napít. Ale na blátě jí uklouzly nohy, spadla do tůňky a začala se topit. Hrůzou, že se utopí, začala bzučet ještě hlasitěji.

Lev ji chvíli pozoroval a potom se mu mouchy zželelo a ponořil do tůňky tlapu, aby na ni mohla vylézt. Je tak maličká a bezbranná, uvažoval. A to bzučení jí docela jde.

To je asi moje poslední vteřinka, přemýšlela naopak moucha, když se z posledních sil zachytila jeho srsti. Teď mě  sežere.

Ale nestalo se tak. Lev si třesoucí se mouchu prohlížel. 

„Zkus mi ještě jednou zabzučet,“ přikázal k jejímu údivu.

„A n-nesežereš mě?“ ujišťovala se moucha.

Lev zavrtěl hlavou, až mu zavlála hříva.

Moucha si dodala odvahy a zabzučela.

„No vidíš,docela pěkné,“ pochválil ji lev.

Takový malý tvoreček a hned mám díky němu lepší náladu, pomyslel si.  Vlastně jsem si ji docela zamiloval, musel si přiznat.

Tak on vlastně není tak zlý, běželo mouše hlavou. Mám ho ráda. U něj budu v bezpečí.. A odlétla zabzučet lvu k levému uchu.