Když si z nás život dělá prdíky, jak dítě do plínky či bez plínky,

pak najednou prozříme, že vlastně divně žijeme, že cesta není jen jedna a jednosměrná…

Potkávat spřízněné lidičky a svobodně dýchat, s láskou odpustit všem naivním… takže i sobě.

Procházet se jen tak mezi obrazy života, které jsou naší součástí, co jsme ale nemalovali,

tak jako jsme nemalovali ty zlé a vošklivé, co musíme v životě vídávat… snad jen tiše okolo cupitat?

V šášulovském světě je vše možné i to nemožné.

Vždyť si můžeme znovu a znovu malovat, co chceme!

Můžeme o tom dokonce i psát…

s báječným úsměvem radost si udělat

;-))

Pohodička videjko:

https://www.youtube.com/watch?v=mPDLJ1UU2Uk