Ukázky:

Helen Lokuta sings Cinderella's aria of G.Rossini's "La Cenerentola" - YouTube

Prokofiev - Cinderella Suite - Grand Waltz - YouTube

Cinderella's Ballad: "When the day falls into darkness", from Alma Deutscher's opera Cinderella - YouTube

Pohádku Popelka máme snad u nás navždy spojenou se Třemi oříšky pro Popelku. Ale i když odhlédneme od toho filmu, pro českou verzi této pohádky jsou typické macecha, zlé sestry – a oříšky, ve kterých Popelka najde šaty na ples.

Existují však i jiné verze. V té ruské například poskytne šaty a kočár Popelce víla jako odměnu za to, že jí Popelka dá kus chleba, když je převlečená za žebračku.  I ruská Popelka má zlou macechu a protivné sestry a na plese ztratí střevíček. Princ potom jezdí se střevíčkem po celém světě. Hudebně tuto pohádku zpracoval Sergej Prokofjev jako balet, který měl premiéru v roce 1945. Je to dílo plné krásných hudebních čísel, počínaje tancem Popelky se smetákem přes hádku sester a přetahování se o šátek, tanců víly-žebračky, víl jara, léta, podzimu a zimy, valčíků na plese a konče orientálním tancem při cestách prince po světě. Své kouzlo má také hudebně pojaté odbíjení hodin o půlnoci.

Baletní inscenace mohou být různé. Od naprosto klasické až po různé inovace a gagy. V jednom představení například macechu a sestry představovali muži, pochopitelně v dámských šatech. V jiném zase ošklivost jedné ze sester byla zdůrazněna její tloušťkou a tomu byl přizpůsoben i její pohyb po jevišti. Ještě v dalším Popelka nenavštívila ples, ale filmové ateliéry a předváděla číslo jako Charlie Chaplin. Ale ať už bylo provedení jakékoli, krásná hudba zůstávala.

Úplně odlišnou verzi pro svou operu zvolil Gioachino Rosini. Libreto napsal Jacopo Ferretti. Tato Popelka, která měla premiéru v roce 1817, je v postatě taková maskulinní. Angelina, jak se Popelka jmenuje, má sice taky dvě zlé sestry, ale místo macechy otčíma. Na ples jí umožní dostat se zase muž, ve skutečnosti princův učitel, který se rovněž převleče za žebráka. Na plese si Popelka s princem vymění náramek, nikoli střevíček. A princův učitel také zařídí, aby se za bouřky princi porouchal kočár a princ musel zastavit u domu Popelčina otčíma a Popelku tak našel.

I tuto operu lze zpracovat klasicky, s kostýmy odpovídajícími začátku 19. století, tak ji přenést do dnešní nadsázky, jak ji například uvedli v Národním divadle, kde Popelka vypadá jako hipster, její otčím má na sobě hokejový dres. Princ si v prvním dějství přehodí role se svým komorníkem, takže přichází převlečen za podkoního v kožené bundě a tričku s nápisem Limo Drive, komorník  má na sobě smaragdový oblek a blyštivé boty, dlouhé zlaté vlasy a k tomu enormní, ale tenký černý knírek à la Dálí. Ale to je už extrém.

A na závěr ještě jedna Popelka od desetileté skladatelky Almy Deutscher. Už jsem se o ní zmínila v úvaze Fenomén Alma. Její Popelka nedře na nějakém statku a neztratí na plese střevíček. Almina Popelka je skladatelka, kterou macecha, majitelka operního domu, mučí přepisováním not. A princ je básník. Nenajde svou Popelku podle střevíčku, ale podle ztracené melodie, kterou jedině ona dokáže dokončit. Tato Popelka měla premiéru v roce 2016 a byla pojata ryze pohádkově.

Jaké další hudební Popelky nás ještě čekají?