Den skončil, lodní kapitán
obhlíží moře ze všech stran
a slunce v láhvi má se k spánku;
jak z dřeva hladkých zpovědnic
jen lodní ticho a víc nic,
den na hraně, má na kahánku.
Průsvitné vousy, bledá tvář,
tma rozlila svůj kalamář
mu na kabátec barvy modře;
jen lodní ticho a nic víc,
houf plnokrevných plachetnic
o výši hvězd se lehce odře.
|