Kdyby snad léto rozprodalo ticho podomním umělcům, již plní prázdnem břicho stáli by v koutě u zdi domovní jeden druhému duší nerovní splněné sny jim hlásí zatím licho
kdyby snad podzim koupil ticho od nich sebral ho z kapes žencům horkým po žních hodil ho s větrem listům do větví budem tam stát my dva? no kdopak ví? Já a ty, umělci žitím posedlí?