U podemletého břehu se skláněly nachové vrby do temnozrcadlových hlubin
sešel jsem dolů
ke kořenům vrby a tmy byl přivázaný provaz s ohlávkou lodičky
lodička vypadala na první pohled jako chatrné, zetlelé plavidlo
nakláněla se nebezpečím
první nesmělý paprsek ranního slunce už překročil řeku
jako vyslanec probouzejícího se rána
v loďce tvrdě a tiše kdosi spal
hvězdný nocležník
sirota
připomínal střapatého Malého Prince který spadl z vysokého baobabu, kam člověk nedohlédne
obutý do zimy a sandálů ze slámy
ležel
sevřené rty a čelo prohloubené starostlivou vráskou
jak řeka osudu
která rozděluje budoucnost |