Filip hrál fotbal a dával v utkáních spousty gólů. Jeho tričko, které si na zápasy oblékal, na to bylo náležitě pyšné.

„Heč, Filip dal zase gól!“ volalo a vždycky se trochu povytáhlo.

Filip ho měl za chvíli ne pod pás, ale do půlky stehen. A po dalším gólu se tričko zase povytáhlo. Tentokrát bylo Filipovi už skoro po kolena. A tak se stalo, že začalo být najednou Filipovi velké.

„Nedá se nic dělat,“ usoudila maminka, „tohle tričko už nosit nemůžeš, bude ho nosit Kryštof.“

            Tričko tedy začal nosit Filipův starší bratr Kryštof. Ten ale fotbal nehrál, celý den civěl jen do tabletu a tričko se nemělo nad čím vytahovat. Až jednou.

            Za Kryštofem přišel jeho kamarád a řekl: „Jé, ty máš hezký vytahaný triko!“

            Tričko bylo nadšením bez sebe. Tentokrát nechválí jejího majitele, ale přímo je! A zase se radostí povytáhlo. Když tričko Kryštofovi pochválilo několik dalších spolužáků, bylo tričko Kryštofovi dlouhé po kolena.

            „Nedá se nic dělat,“ usoudila maminka, „tohle tričko už nosit nemůžeš, budu ho používat jako noční košili.“

            Potom odnesla tričko  do ložnice. Od té doby se tričko už ven nedostalo, nikdo ho nechválil a nemohlo se vytahovat. Mohlo jen vzpomínat, jak to bylo krásné, když si ho kdysi oblékl Filip a kopl na branku.