Dílo #71671
Autor:Remy M. Manniac
Druh: Tvorba
Kategorie:Poezie
Zóna:Jasoň
Datum publikace:14.09.2018 15:30
Počet návštěv:362
Počet názorů:1
Hodnocení:2

Prolog

Doufám, že se nám rozsvítí a nedojde to takhle daleko...

Můj ty světe

Lidé? Spíš jen klubko zmijí
jedovatí jako hadi
nesnáší se, krev si pijí

šíří zlobu, lež a zradu

táhne se to historií
lidé líté boje svádí
mnozí z nich to nepřežijí

proto otázku si kladu

jak můžem být takoví?

minimálně mně to vadí
snad mi někdo napoví

toužíme být navždy mladí

v dnešní době rakovin
mnohé z nás i zdraví zradí

zradil mne můj vlastní stín
nebo jen nerv zrakový?

nevěřím ni vlastním uším
to snad ani není pravda
máloco mne takto vzruší

nelze věřit ani vládě

unavených prázdných duší
těch je... rád si s nimi zavdám
do budoucna plány ruším

poněvadž mám po náladě

jak se lidstvo zachová
v několika příštích letech?

a pravda je taková, že
pomyslný pohár přetek

smete vlna tlaková
lidstvo... tenhle boží zmetek?

země krví nachová

konec světa... můj ty světe

Názory čtenářů
18.09.2018 20:06
Pepík z Hudlic
Doufejme, že lidstvo zmoudří. Tedy aspoň jeho část...

Přidat názor        ...nápověda k hodnocení
Avízo:
Anonym neuděluje tipy Skrytý názor

(Pro přidání názoru je třeba se přihlásit)