Heleme se, koukejme se,

co se děje v poli, v lese.

Nevídáno, neslýcháno,

ptáci pějí celé ráno.

A potom až do večera

napadne je činnost sterá.

Drozd si droždí trochu zobne.

Nakynout chce. Inu, proč ne?

Nadouvá se, tloustne, kyne,

Snad nám brzy nezahyne.

Dietu mu žena chystá,

aby se moh pohnout z místa.

Zato špaček, to je jiná!

V zobáku kus dřívka třímá.

Našel totiž špaček tužky,

co s ním, ptá se svojí družky.

„Napiš si hned do notesu,

že máš letět lovit k lesu.“

Datel zase umí datlit,

na počítač proto nalít.

Datlí si dlouhé romány,

dostane za to od mámy.

„Tak ty chceš být spisovatel?

Uvědom si, že jsi datel!“

Vykoukne strnad od novin:

„Mám dost těch jejich ptákovin!“

Teď je všechny vystrnadím,

šlofíka si potom hodím.

Budu se mít jako v ráji,

ať si jinde štěbetají.