sedím a čekám krutou chvíli
oči už leskem ztrácejí svůj jas
vteřina dlouhá je a sílí
a plamínek odvahy spolknul čas
hodiny tikotem poplach hlásí
co nevidět už zvednu tělo své
přesunu se do místnosti spásy
a tam mě budou čekat ruce tvé
dveře se pohly..další prosím
na řadě jsem.. tedy musím
usedám do křesla jak mocný král
by zubař bezzubý můj zub si vzal
|