Večer v dýmu vonné tyčinky
Tě dělá jště reálnější
než jsi kdy mohla být
zabalená v plášti z černého sametu
matného lesku dýky si nikdo nevšímá

Držíš mou hlavu v dlaních
bolí nás to oba, ale jsme stateční
Ty víc
a do šepotu zaklínadla nevstupují
žádná intermezza

Jsi se mnou
cítím jak mě držíš za rameno
a odhrnuješ vlasy
když zvracím prapodivné přízraky
do předem připraveného stříbra

 Pokračuj, ať ten papírový Ježíš
co ho máš nad postelí
krvácí za naše spasení.
Nespojitě v celém definičním oboru.