Poslední dobou jsou česká média od internetu přes televizi a rozhlas až po noviny zaplavena články a pořady o druhé světové. V květnu jsem si říkal: dobře, je výročí. Ale nové informace jsou tu pořád. Nejde přitom převážně o historická fakta, ale o různé pikanterie ze života Hitlera a jeho vrchních velitelů, například o Hitlerově vztahu k neteři, která spáchala sebevraždu, o tom, že miloval párky, dovídáme se, že v koncentračních táborech byly nevěstince, jak se chovaly manželky esesáků atd. Stačí, abych si přečetl titulek, ať už na internetu nebo v televizním programu, a naprosto mi to stačí, abych detailní četbu takového textu nebo sledování uvedeného pořadu okamžitě zavrhl.

Koho to vlastně dnes zajímá? Historiky? Pamětníky, kterým je dnes přes osmdesát a v době války byli dětmi? Perverzní jedince? Možná je to proto, že pro většinu národa je to něco, co neprožili, a proto se novináři domnívají, že mají zaručeno, že po takových pikantnostech budou čtenáři lačnit.

Dnes máme například výročí vzniku naší republiky. Nestálo by za to přiblížit dnešní mladé generaci raději tuto dobu? Jistě, dnešní mládež si o tom může popovídat s pradědečky a prababičkami, ale určitě by bylo užitečné popsat jim život tehdejších politických špiček v čele prezidentem Masarykem, ukázat jim život na tehdejších školách a  v rodinách, zkrátka předestřít první republiku trochu jinak, než ji známe ze starých filmů a současných seriálů.