Pohlédl jsem na svého psího parťáka, který usnul na gauči stočený do klubíčka. Hlavu si vtipně podložil obálkou s volebními lístky.

Máš pravdu, řekl jsem si. Nejlepší je všecko zaspat. Ty volební programy jsou stejně všechny pod psa. Některé možná i pro kočku. Ale nemysli si, spát na volebních lístcích neznamená, že budeš mít následující čtyři roky na růžích ustláno.

Cože? Že bys na růžích stejně nespal? Že je gauč lepší? A tobě tenhle psí život vyhovuje? No jo, aby ale neměli psí život voliči. Ono se hezky slibuje. Ale znáš to: sliby - chyby.

Můj parťák ze spaní spokojeně zívl. Já vím, že je ti to jedno. Ale kuřecí křidýlka si dáš, že? Jenom aby byla. Všude fipronil, nedostatek nosnic. Vajíčka dražší. Budeš žrát granule. To že ti nejede? Musíš si zvykat.

Pes na mě koukl jedním okem a zvedl hlavu. Nebude procházka? Co tě nemá, procházka! To až potom. Nejprve volby. Možná nebude všecko až tak pod psa. To už jsme ostatně měli. Báječná léta pod psa. Pamatuješ? Vlastně nepamatuješ.

Tak si ještě zdřímni, já to tam jdu hodit. A pak ti hodím míček.