Nikdo v dnešní době nechce číst nic něžného?

Byl podzim a foukal studený vítr. Na buku se krčily pestře zbarvené lístky. Některé byly ještě zelené, ale většina jich byla žlutých nebo žlutohnědých, občas byly zbarvené i do červena.

            „Vám to ale sluší,“ řekl jeden z nejstarších lístků, když si všiml, jak má jedna z mladých dam krásně zbarvené šaty.

            „Ó, děkuji,“ řekla oslovená a ve větru se natáčela ze všech stran.

            „Připadám si jak na módní přehlídce,“ přidal se další nahnědlý lístek. „Dámy jsou opravdu úchvatné.“

            „Ale pánové, skromnost stranou, vždyť i vy jste elegantní,“ chtěla lístky potěšit starší červenožlutá ženuška.

            Vtom se do stromu opřel silný vítr. Lístky se houpaly na stromě a nemohly se větví udržet.

            „Dámy a pánové, držte si klobouky, jedeme z kopce!“ volal nejstarší lístek a padal dolů. A za ním další. Na zemi za chvíli ležel barevný koberec.

            „Teda, pánové, to byl let!“ zvolal spokojeně.