Takhle paranoidní jsou někteří moji známí.

Seděly v restauraci a vybíraly z jídelního lístku.

„Jé, já si dám asi kuře,“ řekla Květa. „Mají ho s bramborovým salátem.“

„Ale copak? Dáš si drůbež?“ řekla Jitka kousavě. „Nesouvisí to nějak s tvým sousedem Slepičkou? Máš na něj přece pifku, ne? Túruje každý ráno motorku...“

„Prosím tě, proč bych si kvůli nějakýmu Slepičkovi dávala kuře? To přece nemá logiku. Vůbec jsem si teď na něj nevzpomněla. Ty seš divná. Jo, a co na pití? Kofola, cola, tonic, malinovka. Dám si tu malinovku, tu jsem už dlouho neměla.“

„To si dáváš proto, že máš v práci problémy s tím kolegou Malinou, žejo?“

„Proč bych si dávala malinovku kvůli nějakýmu Malinovi? Ty seš snad paranoidní nebo co. Pak si dám ještě vídeňskou kávu.“

„Aha,“ usmála se Jitka, „to je zas proto, že ten se tvůj bejvalej odstěhoval do Rakouska.“

„Ty seš fakt praštěná.  Víš co, Jitko Kohoutová? jdu do jiný hospody a tam si dám kohouta na víně. To tě určitě naštve, viď?“

A Květa odkráčela z restaurace.