14. 7. 2017

Skoro jako kdybych se zapomněl
radovat ze života,
válím se v posteli a přemýšlím co by kdyby,
zatímco venku běží svět za oknem
a touhy se splétaj jak hadi
nebo jak copy selek,
co hrabou seno a mají pěkná stehna;

někdy je ale potřeba si prožít bolest
a zklamání ze života,
 - věčnýho čekání na telefonát, kterej je bez odezvy,
jednosměrka která nevede nikam -
aby se pak doširoka rozednilo;

pak má člověk pocit že nespal čtvrt hodiny ale celý odpoledne,
je oteklej má ztuhlý tělo vyschlo v krku a záda jak v padesáti,
ale cosi je za ním
a cejtí se najednou volnej jak pták;

máme sice milion možností
a taky ňáký mizerný schopnosti,
ale sami sebe dokážem svázat do kozelce
a pak nad sebou mávat bičíkem;

sice krásně voníš
a fakt mi někoho vzadu v hlavě připomínáš,
ale dost často seš nespolehlivá mrcha,
seš možná svá,
ale klidně si svá zůstaň,
já taky zůstanu svůj,
jenom díky sobě budu vědět
po jakejch stezkách šlapu
a radši si příště budu dávat pozor.

I když fakt krásně voníš,
a až mi bude zase těžko,
opřu si o tvůj zenovej pohled
 - jen tak mimoděk -
svoji duši.

Tohle ti asi kurva budu dlužit navěky.