Omlouvám se teď v letním období za zimní tematiku, tuhle hříčku jsem napsal před dvaceti lety, je to taková hra s češtinou. Rád bych to přihlásil do soutěže Čeština -krásný jazyk, ale nevím jak.

Sníh padá a padá. Kéž by ho napadlo, aby nepadal! Ale on padá.

Abych popadl lopatu a škrabku a hleděl vypadnout k autu, přepadá motoristu obava.

Hned před domem zapadne do sněhu a propadne z toho depresi.  Kdepak je to jeho zapadlé auto?

Už padá únavou, ale sotva opadne z auta kus sněhu, nový sníh hned připadne. Uf, musí popadnout dech. A vida, jeho auto už není zapadlé.

„Děkuju!“ Soused se za břicho smíchy popadá.

Hrome,  to je sousedovo auto. Hanbou se celý propadá.  Doma padne do postele jako zabitý.

Ráno už sníh nepadá.  Motoristovi před domem málem vypadnou oči z důlků. Vida, soused taky popadl lopatu a škrabku.  Hlavně, že jejich sousedské vztahy ještě neupadly.  Spokojeně zapadne za volant a všechno mu připadá krásné.