Když už je tu ta soutěž „Čeština je krásný jazyk“...

Ve veškerenstvu jsou všelijaké kouty, kde se sdružují různé příbuzné entity. Ne, nebudu jim říkat množiny, fakt ne!

V jednom z těch koutů jsou sdružena všechna česká slova - připravena na moment, kdy je někdo použije. Některým se to stává poměrně často, jiným jen občas, ta jsou pak na to zas náležitě hrdá.

Mezitím, aby se nenudila, si spolu různě hrají a modifikují se.

Slovo SLOVO se chlubilo, že ono jediné vyjadřuje samo sebe. Tak se S a druhé O dohodly, že se odtrhnou. Ostatně mají na to právo, jsou to pěkné předložky. Zůstal jen LOV. 
O kus dál bezradně postávalo slovo BOTA, tak se k němu S a O na víkend připojily a vytvořily SOBOTU.
Původní SOBOTA se zase rozpůlila na SOB a OTA. OTA k sobě přilákal S a L ze SLONA, takže vznikla SLOTA a ON. To pobavilo SKLO natolik, že ze slova ON vytvořilo KLON a zbylé S a O se nacpaly k LOVU a opět tu bylo SLOVO.

Na začátku (jak víme) bylo SLOVO - a na konci je zas! Tak.