Vzpomeneš si?

bohužel...

Fakt? A kdy?

P.S. to já jen, aby tu bylo víc komentů ;-)))

To víš, to jsou ty přeměny, taková nějaká jistota, že jednou tak, potom zas onak. Jakási naděje z toho plyne, ne?
Jinak bejvávaly tu doby, že si tu lidi hráli, to byly komentáře, co názor, to dalších pár veršů k základnímu dílu. Možná se to tu dá vyhledat, ale proč šťourat zbytečně do historie, život už je úplně někde jinde...

Zasloužil si tipík hošek, plný štěstí skoro vzlít
jiný poet nečal veršit, jiný poet že by píp?

Nijak to nesouvisí s dílem, ale vzpomněla jsem si díky tomu tvému píp v předešlém názoru na vydařenou televizní reklamu. Všeobecně mi přijdou všechny reklamy jedním slovem otravné, ale teď dávají v televizi jednu, na kterou se pokaždé s radostí dívám, je kouzelná.
Ivan Trojan coby porodník popisuje svůj souboj s nahozením mobilu, znáš? Ani nepíp! A k tomu reakce rodičky ve vysokém stupni těhotenství, která radši prchá celá vyděšená domů se slovy, že ani neví, jestli je dítě její.
Tak téhle reklamě tleskám, povedla se jim :-)))

Promiň nepíp- plný šuplík a nějak není kuráž a patřičná náladu pro prezentaci vlastních pocitů :-)

Odhodlej se, alespoň poddílově (třeba zde pod dílem), když už ne škatulkově tvorba, vždyť o nic nejde