Citróny, šampóny a pomeranče poštovní muž roznáší neštovice tanče vždycky se usměje a vtančí do dveří roznese, co má, příjemci láteří a pak jim zbyde jenom pláč
do mrtvých dveří zarůstá květináč s květinou bez květu v mém koutku poetů kde kočky se psy veršovaně šíří blechy osleplý trambus v nočním držkopádu ztrácí plechy až je to k smíchu
dámička v citrónových šatech nosí pýchu schovanou pod kůží
vůbec se neúží.
|