snaživě mnohdy mozek ždímám
(éch tupej je... ach-kouska břitu!)
snad vyhledáš mne za úsvitu
(snad ve snu uslyším tvůj dech)
optavé oči stočíš jinam a
do sebe se zahledíš...
co najdeš milá - to si nech!
že ptáš se - Jsme?... A ty to víš?
již do něžna ti odpovím
Lásko - však tady budem na vždy
snad v jiných tělech
v duších jiných
a neptej se... zdali jsme stíny!
my počátkem jsme abecedy
napsáni t e s k n ě u sebe
chceš vědět co jsme teda tedy
když ty seš A... já povždy Bé
po zimách jaře puknou ledy
a v jarech tají všecky tříště
kuřata z vajec na vzduch rvou se
byť stínem jsme - však ožijeme...
příště...
* |
|
1
1
slunečnice 
sokrates 