hlavičko dutá – vždyť já to zapomněl! v zátylu vzpomínka mne znenadání svědí do báně temnělé mžikavě rputně hledím a nebe bez světel… a nebe bez světel…
píšťala do smíchu – pak echem osmutní na něco myslím - však rychle zapomenu fujaro vzdálená… fujaříš něžně k stenu nebe jak černá labuť ! – o světlonoši sním
co rozžehne mi když tma mi! požehná vzpomínka v švihu labutí krky stíná (penízek v studnu… žbluňk… studnice bezedná)
ty neznáš míry!... s kým měřit si se chtěl? (labutě bez hlav – nebesa bez světel)
však nezapomeň hochu zapomínat...
*
|
|