ten muž, jenž zemřel před vteřinou, se ještě stále dívá na sandále

checht ubožáků z partesu se zubí zpoza nezavřených dveří

věřím jen vlastním očím a to si ještě rozmyslím, co že jim věřím

 

hle

 

krklomný krkolez

pijeme mezi sudy, kam těžkopádný těžkočlověk těžko vlez

a s ním i já a spolu popíjíme v rytmu usedlého strachu

šest lahví modrozelených a čtyři v barvě zašedlého nachu

 

čumící stařena si sedla vzadu do rohu, má prasklá kolena a vykotlané zuby

prsty si neklidně pohladí ubrus oslintaný bez obruby

a pak se zeptá, kdo ještě s námi bude tohle pít

řekneme: jeden komeník, tři jeptišky a aby byla sranda jeden inuit

 

hle

 

zas další krokolomný krkolez

jezdiči ve vlacích si schovávají procvaknuté lístky z lepenky

peróny vysvěcené plivajícím hnědovlasým bezdomovcem v saku

jsou někdy to nejlepší v světě kodrcavých nejezdivých vlaků

přesto mám vlaky vážně rád

 

to někdy sedím v koutě budovy, co stojí blízko nádraží

dívám se na úchylné prostolidi, jak za svým dalším dobrodružstvím vyráží

piju si, co zrovna dneska uznám za vhodné

a nechám hvězdnou oblohu ať drží zapálené pochodně.