gravidní grafomani
 vítejte!
 v našem městě, kde noha nohu mine a záclonky jsou v barvě akvamarínové,
kde dámy z budoáru bydlí hnedka vedle sebe
 pojezte, popijte
 a smíte u nás spát, co oči zaráčí

 v nárožní trafice si nakoupíte rychlokuřné samodýmky, jež

 zvládnou obláčky ve tvaru kroužků bez agilní pomoci
trubači si hrají písně na přání až dlouho do noci, k snídani

posnídáte raka nebo krevety, a v rukavicích u nás chodí jenom

on

jetelovou loukou jděte k symfonii o štěstí
co noha nohu minerálem nakopne a dojde až na moje slova
v našem městě
kde voják bydlí vedle vojáka a noc si myje v řece obličej
pojezte, popijte
a za to vše jen jedna stojediná libra masa
jsme vtipná chasa
na loďkách vlnky rozbíjíme, smíchem vytahané pusy

pěst

prostí lidé hrají na tahací harmoniky v modrých pokojích
rukávy vykasané, jakože nic
a pak se vůbec žádná hrůza nestane
víte proč je v našem městě tolik lásky?
jednoznačně kvůli velkým ňadrům drobných žen a kvůli básním

křivě zakloněných mužů
snídejte raka nebo krevety
zapijte sklenkou Brunello di Montalcino z roku dva tisíce deset
někde v ústraní
aby vás nikdo neviděl, že chcete odcházet

smilníci
prosím vás
máme tu místa přesně pro vás, kde není vítr, není chvat
smíte se zubit, plakat, tančit, končit v kotrmelcích a plavat

proti proudu
jak libo, jen starý muž u dveří s klikou z bukoviny má někdy

lesklé jedno oko
postůjte s nohou tiše na zemi a druhou podepřenou o zeď kostela
mávání racků znamená, že už jste tady
že máte ticho v hrudi, kůži napnutou a v očích sebezpyt
když se vám někdo bude smát
stačí jen zavřít dveře od stanu.