| Prolog |
|---|
| občas jsem sám kritický ... jenže s tím nejde nic dělat |
|
| Theolonius a Cizinka |
nad stolem vinen vínem vpitých barvách zůstávají chvíle
na klaviatuře života
hrajeme život černobíle
a nóta jen ... z procitnutí dřímota
plete se jazyk - věnec svatební
vládne než zvadne, když se rozední
jsem pouhým cizincem v tvém letu
vracím dvě barvy na paletu
ztrácím se volným pádem snovým ghetem
do tváří zvracím křemíkovým dětem
a Vlk ... co opět nenaleznul cestu
raděj beznaděj za nevěstu
snad ve lži za zrcadly v paralelním světě
opony spadly
a On ... miluje tě
***
My teď však lásku v čenobílé
na šachovnici života
táhnem v nemile dlouhé míle
v očekávání Godota
po ...
pravilas
že čas ty rány zhojí
jenže i zavřen v ocelové zbroji
bez tebe každý další den
jak kulka projde pancířem
|
|
Počet úprav: 1, naposledy upravil(a) 'Lu_Po', 01.02.2016 23:00.
| Názory čtenářů |
02.02.2016 09:44
 slunečnice  
|
zaujalo |
02.02.2016 15:59
 Wopi |
|
04.02.2016 13:38
 Stray 
|
...najmä záver evokuje... "čistý smútok", ako ho poznám.
A rozdelenie slova, zmyslu, do dvoch veršov je krásny ťah.
Dni, prekvapivo, nie sú z olova
a činy (skôr, než slová) nie sú zbrane.
Jedného dňa nebude treba zbroj
a prinajlepšom - príde zase šťastie nečakane. |
Přidat názor ...nápověda k hodnocení  |
|---|
(Pro přidání názoru je třeba se přihlásit)
|