Dr. Revoluce
si meje nad uplakánky krvavými ruce
v kavárně s kostkovanoou podlahou
pořád jen malá černá malá bílá
za pultem v zástěře ti leje kafe bílá víla
chtělo by pršet ale neprší
popílek okoření růžomodré šedé ovzduší
sedíš a nic tě neruší
dr.Revoluce
upatlanými prsty mete chodníky
má zuby samou díru a duši samou malověrnou víru
a čaj
si chladne jak oči vlhké v věci neodkladné
pořád jen malá černá malá bílá
v zaťaté pěsti je někdy tolik velká síla
že chtěl bys brečet ale nebrečíš, protože víš
že láska k vlasti klade pasti
o nichž jen ty víš