Ticho narazilo na protější zeď polorozbořeného domu, odrazilo se a proplulo kolem jako středně velká vlna pobřežního neklidu. Stačila jediná vteřina, aby něco zemřelo, něco se zrodilo, aby pro samu vznešenost chvíle došlo k miliardě malinkatých změn, kterých si, pokud nejsou pohromadě, ani nevšimnete. Zastavily se vůně, myšlenky, stroje i životy. Strach z neznáma, vládnoucí posledním mihnutím původního času, nechal se vystřídat nesměle zpoza rohu vykukující nadějí. Dech nového údělu pohnul mozaikou do dáli rozprostřených trav. Okamžik svítání.