co je ti po lásce

když v suché bouři hoří les

- takto se  léčíš z léta
tvých slov ubývá
a až zemřeš          vládu nad tvým domem
převezme sníh

v lednu jsi popel
strom který opustil kořeny

požádáš-li moře možná se rozestoupí

možná se nechá rozlomit mostem vedví
vlny které se měly setkat se nikdy nesetkají

od břehu k břehu se pohrnou armády
které nečeká boj

dnes přejdeme na druhou stranu

hranice mezi pevnou zemí a utonutím

psaní

můj strážný anděl prý zase tančí na špičce jehly
a krvácejí mu prsty

tak abych přijela
vyčistit koberce
a shrabat listí

z dávných domovů

jednou do roka tu opadají domy
- začne to dveřmi
pak okenice a do pár týdnů
i poslední taška
když zpod hřebenovek vylétají netopýři
je to znamení

a nikdo vlastně neví čeho

epitaf  (v rukou sadaře )

naklonila se srdcem na nůž

narouboval do ní
jabloňový sad
a krutou pokřivenou zem