Jsi rudá jako neděle jako výbuch v propocených dlaních jako polospánek při zavřených očích když slunce lehne do oken a nechce se už hnout
jak málo potřebuješ, aby Paříž byla tebou a ty Paříží? dvě vajíčka s chilli jako vypálená volská oka jeden výstřel jedno nekonečné ticho
po schodech fňukající kroky fňuk a strach a strach, ležící na tvé hrudi, jako mokrá zapařená deka
když spíš, tak oddychuješ když dýcháš, zkoušíš ... žít z tvých rukou letí paprsky do milión směrů každý kousek výbuchu jsi ty a každé "TY" je jako výbuch čekající v skrytu.