Prst od nánosu
hlíny
nesl jsem piáno, rázem jsem někdo jiný
v tom bytě měli obrazy a piáno a děti
a v chodbě z kraje bytu zasmrdělo stáří

vyšli jsme prosklenými dveřmi od výtahu
a venku racek nesl v hubě moře od řeky
mám pořád na mysli tu smrt, která je slepá
mám pořád na mysli ty děti tam

už jako malý jed jsem ze sklenice medu
slaboučké slunce ze sklenice taky jsem tam jed
záhyby žen se vlní jako vlaky do tunelu
taky jak med

když stojíš v řece po pás ve vodě, to studí
jelen, co na obraze křičí bolestí
to studí taky, a zabijáci jelenů jsou rudí
nesl jsem piáno, nést piáno je
neštěstí