| Dílo #69457 |
|---|
| Autor: | JirkaS |
| Datum publikace: | 16.02.2015 17:07 |
| Počet návštěv: | 451 |
| Počet názorů: | 3 |
| Hodnocení: | 2 |
| Prolog |
|---|
|
| Věci |
Na zemi válí se spousta divných věcí,
až člověk říká si kde se to všechno bere...
Na zemi válí se spousta divných věcí,
jen na mě zbyde to, co nikdo nesebere.
Toulám se ulicemi bez jasně daných směrů,
a domy, auta kolem - to vše je neznačené....
Toulám se ulicemi a to, co neseberu,
zůstane ležet mrtvé, mrtvé a zatracené.
Tmou se dere světlo, světlo dalšího rána,
v tu chvíli býva mi popravdě nejtěsněji....
Tmou se dere světlo, světlo dalšího rána,
slyším ty divné věci, jak se mi nahlas smějí:
"Jednou tu budeš s námi, odsouzen k zapomění,
na zemi polehávat, jak listi neposedné....
Jednou tu budeš s námi, doufajíc v tichém chvění,
že půjde někdo kolem, který tě třeba zvedne!"
*** |
|
| Názory čtenářů |
16.02.2015 18:00
 Wopi
|
"doufajíc" je ŽENSKÝ TVAR - Ty asi nebudeš ženská, tak se, prosím donauč pravidlo pro přechodníky - je až neuvěřitelně jednoduché |
17.02.2015 13:46
 Andrew Maxwell
|
Asi chápu tu myšlenku, to je dobrej nápad, takhle to říct. Je pravda, že to zní osaměle, že čekáš, kdo tě najde a zachrání, ale já myslím, že pro osobní ...růst :-) ....je nej ta myšlenka, že to musíš sebrat TY (tedy i sebe) |
17.02.2015 23:08
 josefk
|
:) zapomnění, to pro mě nění |
Přidat názor ...nápověda k hodnocení  |
|---|
(Pro přidání názoru je třeba se přihlásit)
|