a) Pigi čaj

 Konvice vypouští páru na spodek zavěšené skřínky s talíři a hrnky, přemejšlím o tom, že nejspíš navlhnou zdi a skřínka se sveze po skobách někdy ve tři ráno. Jednou. A všichni ve vedlejším pokoji dostanou infarkt. Nejspíš.

"Uděláš ten čaj?"

 Vytrhla mě z plovoucího snění a donutila mě udělat několik kroků blíž k chystané katastrofě. Au, rukojeť konvice je horká, sakra. ("Kolikrát ti mam říkat, že je to horký?") I přes všechna úskalí jeho přípravy mám čaj rád. Různé druhy. Miluju objevování a myslím, že objevování miluje mě. Ale když je spěch, je objevování a vychutnávání luxus. Proto tam frknu pigi čaj (dle původního anglického PG, čili Pekoe Golden, abyste věděli) a piju rychle. Au.

Jednou jsem se probudil v cizím bytě. V trenýrkách, s botama v chodbě, pod špinavým zrcadlem. Člověk, kterej první přišel do pokoje, byl fousatej chemik. Ukazoval mi nějaký vzorečky. Vůbec jsem nevěděl, kdo je to (ani co znamenají ty vzorce). Jen jsem tiše doufal, že v bytě je i nějaká žena, vysvětlující můj vyskyt tady, nebo někdo, koho znám, ani by nemusel bejt žena.

"Už odešla," vysvětlil chemik, zřejmě se schopností rychločtení myšlenek. Z vážné tváře přešel v úsměv a stejně rychle se vrátil do vážné tváře. Musím pryč.

Když jsem vyšel ven, na sobě už rozepnuté sako, kalhoty, od útrap cizího pobytu osvobozené boty, a vůbec celkově jsem byl najednou společensky zcela přívětivý, ba ucházející, svítilo i na mě oslňujícíslunce. Proto ta vzpomínka. Stejně totiž svítí dnes, jdu v břiše s pigi čajem, slunce mi oslňuje oči, ale na zbytek kráčejícího těla hřeje příjemně. Normální pondělí.

b)  pan Noofs

 Nejhorší na potvrzení reality je uvědomit si ji. To nedělejte. Jak si ji totiž uvědomíte, udělá všechno pro to, aby se změnila. Třeba když řeknete, jen tak pro sebe, (nic nahlas), (nic veřejně), "Normální pondělí", všechno se okamžitě přemění třeba na "Šílená středa". Ne opravdu, zkuste si to.

Jím sekanou příjemně uloženou mezi dvě poloviny housky, hodně máku, to můžu. To je jedno, že je ráno.Myslím si, že je pondělí. Pigi čaj se rozlévá okolo housky a sekané, kterou jim tam přidávám (jakto, že eště neni pryč), vrby na okraji parku rozdělují moje zorné pole jako stínítko lampy od Tiffanyů. Pořád mám hlad. Jakože stále ještě, i přes tu snědenou housku, ale taky ve významu neustále. Mám hlad. A jdu a není pondělí. Ale naposled si pamatuju neděli večer, říkala "Dojdi pro ten balíček k Noofsovým". Pro balíček jsem šel, to ano. Pan Noofs měl doma dvě ženy, žádná z nich nebyla jeho manželka. Ani moje. Odcházel jsem ... nevím ..odcházel jsem?

 Pan Noofs pracuje v jedné lodní přepravní společnosti,nikdy si nepamatuju, jak se jmenuje. Kreslí čáry, podtrhuje čísla, dobře ho platěj, asi tolik o něm. Rád pije horký punč, ledovou whisky a rád se směje ve společnosti lidí při zatažených záclonách. Někdy i já jsem součást této společnosti. Lidi by neměli být součástí společnosti, která je odvrací od spořádaného života.

c) bagry a jeřáby

 Moje žena pracuje, na rozdíl ode mě. Já piju pivo, na rozdíl od ní. Protiklady se přitahují, a tak si mě jednou přitáhla domů. Drogy jsme zkoušeli oba, ale nechutnaly nám. Myslím. Někdy. Kdyby vás třeba zajímalo, kde já beru peníze, zbystřete: Většinou se mi podaří vsadit na koně, který ještě nevyhrál, ale dneska by mohl, a někdy se z toho vyvrbí i nějakej ten peníz. Někdy se mi povede spravit přístroj, kterej by původní majitel už vyhodil, nebo ho prodám a koupím za to podobnej novej a dostanu zaplaceno za spravení. I tak se to dá. A ryby chytám a prodávám. A píšu sloupky do jedněch novin. Což ale moc nehodí. To spíš ty ryby. Nebo občas nesu balíček od pana Noofse někomu jinému či opačným směrem. O panu Noofsovi už jsem mluvil, vzpomínáte?

"Hej, kašli na balíček, ňoumo, a pojď dál, podívej na ty dvě roštěnky"

 Pan Noofs už musel mít něco vypito. nebo vyčucháno. Když na to teď zpětně myslím, asi jsem chodit dál neměl. Pachová směsice by zmátla i zkušenýho námořníka, jehož nohy probloudily nejedno asijské přístavní město.Světla jako ve Vegas, láhve, který jsem nikdy neviděl, prostě normální večírek u pana Noofse. A teď tohle.

Zavřete oči při předešlý scéně a otevřete oči a vidíte bagry a jeřáby. Ruce máte za zády, dopředu nejdou, jsou svázaný. Svázaný. Rozhlídnu se.

"Hej. Kde to jsem," zkusim začít konverzaci s předpokládaným hostitelem. Nikde nikdo, ani živáčka. Ani mrtváčka. Zatím. Doprkurníkšopa. Kde jsem se tu .. Vůbec nevím, kde jsem se tu vzal.

"Pane Noofsi? To je sranda? Pěkně blbá sranda teda."

Židle, se kterou mě pojí suchý a starý provazy, stojí na samým kraji opuštěnýho paneláku. nemá stěny, ten panelák, jen sloupy, na kterejch stojí další a další patra. Asi. Ale dolů je to pěknejch pár pater. Asi tu bude výtah. Ffff. A fučí tu.

"Halooo. Je tu někdo?" Vybízím ke konverzaci nepřítomného věznitele, a dost možná i trýznitele, protože mě pálí pusa. Jako by mě někdo táh po podlaze obličejem dolů. Nejspíš to tak i bylo. Tohle se mi děje pořád. Skoro pořád. Jsem na to skoro zvyklej, pohoda. Nejsem zvyklej, herdek .. .

"Pomooooc!"