Prý že jsem básník po bitce rozhalených košil
ticha
neklidných nefrází
a nových bonmotů

přiznávám, taky jsem trochu požil
a když jsem rety smočil
skáplo mi něco štěstí
na botu

prý že jsem básník nedopitých kavárenských šálků
a taky smutků
přimáčklých ke sklu
tadyhle zboku, tu zhurta, tam zbytečně

přiznám se, rozpoutám ve vteřině válku
mírovou přísahou
při které vstanou davy
stačí, když zatvářím se
třeba .... válečně

prý že jsem básník na lžíci, v podobě léku
mám hořkou příchuť
a čmuch
jako když projde na chlup zmoklý pes

přiznávám, někdy se směju za očima
zavlhlýma z breku
a někdy zalžu, že budu silný k dnešku
a přitom vím, že nesmí to být dnes

a někdy neděje se vůbec nic