Prchl jsem z Ústavu pro jednomyslné
 bosýma nohama pocítil prohýbání střech
 otíral dlaně kolem tyčí ze studených kovů

 skrčený pod nebem -
 urputně tlačilo na mou hlavu
 řvalo mi ústy strak s kabátky z negativu, SPADNI hned dolů!
 kde si mě seberou a najdou a nevrátí
 proti vůli gravitace, prozřetelnosti a vůli mojí -

 prchl jsem, a zůstal zavřený
 toužící po čočkové polívce v bezpečí ničeho
 obklopen vším, co nicotnost může nabídnout