Tichneš
tichneš jak mosty zklekávají do provlhlé hlíny nebe se prohýbá a visí z balkónů
ve vzduchu cítit jaro s promočeným kabátem poštolka nade dvory máchla křídly
pruhy na peřinách mokly, slunily se, řídly vzduch točil kolotoči až to bralo dech
tichneš i doma na zádech
Ale ta vůně
psát verše rukou nevypsanou kdysi chtěl jsi způsobit dívkám omdlévání způsobit mistrům závratě
ale ta vůně když držíš v rukách spisy Nezvala staví tě zpátky do latě
joooo takhle psát ... proklatě
Strojky hodinové
vlečeme s sebou čas, uprostřed středomořských řas i v městech podél ošoupaných zdí i v domech, kde nikdo nebydlí
má čas své obydlí
|