Babka si vzala brýle, do hrníčku pár malin. Do kapsy si dala mýdlo a do ruky vzala slovník, protože byla hrozně sečtělá. Takto vybavena, vyrazila na Holý vrch, kde už půl století nebyla. A cestou mohla alespoň přemýšlet, kolik lidí na té své životní pouti rozesmála :).

No jo, byly doby, kdy bývala dobrá a veselá, to bylo předtím, než nastoupila na úřad. To bývala i hezká a na lidi kolem milá, dokonce i nějací ti chasníci o ní stáli. Po třiceti letech na Oddělení sociálně právní ochrany dětí však, když se ráno podívala do zrcadla, viděla jen staré, duševně vyprázdněné koště, o které už by si nikdo neopřel ani to kolo. Po takovém pohledu byla celý den naštvaná a nerudná, jak neukojená vosa.

Každé ráno se vypravila do práce a tam se škodolibou radostí „řešila“ potíže dětí, jejichž rodiče se z nějakého důvodu rozešli. Nic jí nedělalo větší radost, než vymést dveře s nějakým nešťastným tátou, kterému bývalá láska bránila vídat děcko. Však se jí ty chlapy v životě něco natrápili, ona ví, co jsou zač. Hadí plemeno! "Tumáš šmejde", říkala si vždycky, když u soudu navrhovala dítě matce a víkendového alimentačního otce. Přidala pár rádobyučených nesmyslů a tetelila se blahem, když to aspoň trochu vyšlo a povedlo se jí chlapovi znepříjemnit život. Aby dosáhla svých cílů, neštítila se ani největších špinavostí a radila matkám, kde najdou úplatné psycholožky, které už umí z dítěte vyrazit, co je třeba.

Ale svědomí ji nakonec dohonilo, babiznu. Jednoho dne se jí udělalo vážně špatně, od žaludku, od nohou i od hlavy. Ani prášky nezabraly. Nakonec jí došlo, že je jí špatně z ní samotné. Z toho, kolik zla za svůj život napáchala, kolika dětem ublížila a zkazila jim dětství. Přemýšlela a zvracela. Nakonec se rozhodla, že jí pomůže jen návrat ke kořenům. Chtěla si jako pokání uložit, že sleze všechny vršky Milešovského středohoří, kam kdysi za mlada jezdila s rodiči na chalupu. To bylo před tím, než jí matka odvedla z domu a od té doby už tátu neviděla. Nevěděla proč, matka tvrdila, že je neměl rád a kdesi cosi, ona si to sice ze začátku nemyslela, ale nakonec uvěřila. "Chlapi jsou potvory, jako můj fotr", tím se přece řídila celý život.

Teď se snažila pokáním napravit své pokřivené svědomí. Maliny se natřásaly v hrnečku a slovník v levé ruce nepříjemně tížil. Mýdlo v kapse však nijak nepomáhalo očistit její duši. Bylo jí zle. Belhala se na Holý vrch, kde se říká, že létají čarodějnice. Už se stmívalo, ale babka byla pevně odhodlána dorazit na vrchol. Když už byla skoro nahoře, uvědomila si, že jí je vlastně jedno, kolika lidem ublížila. No a co, když ne já, tak nikdo, vzpomněla si na své vlastní zprzněné dětství.

Mezitím došla až na samý vrchol Holého vrchu. No, a je to. Polkla malinu a slovník odhodila na zem. Dívala se dolů na ves Sutom, kde svítilo pár baráků, a přemýšlela, jakou náladu asi mají lidé uvnitř. Škodolibě se usmála při představě, kolik spokojených dětí ještě může pozlobit, kolik lží nažvanit, nad kolika lidmi se vyvýšit. Zasmála se svým chraplákem a zahrozila pěstičkou směrem ke vsi. Pak se zavlnil vzduch, ozvalo se zasvištění a pak si jí odnesl čert. Na místě, kde babka stála, se válel jen rozbitý hrníček a pár rozsypaných malin, starý slovník, mýdlo a brýle. A zbyla trocha smradu…