úterý ráno

  (malá dramatická přestávka na startu všeho,
  kdy se v klidu usadíte a oči přivyknou)

  a teď už scéna:

  jel pes na zadním sedadle
  a kňučel v rytmu ravelova bolera
  u uuuu u uuuuu u úúúúúúúúú

  jeho pán stižený slabým infarktem
  až křečovitě prsty na volantu, civěl do zrcátka
  s pocitem nádechů v pytlíku z igelitu

  jel pes na zadním sedadle
  měl celkem blbé jméno - šándor (fakt na nic)
  jen nerad na něj slyšel, když musel, třeba ..
  když musel, cokoli

  v zatáčce u mostu vzali dva obrubníky a jednu značku
  pozor děti
  ledová káva bryndla na sedačku
  smýkaná ulice ta z toho vůbec nemá těžkou hlavu

  je listopad, hvězdy se točí jinak
  než třeba v únoru, strážníci na chodnících
  mávají rukama, a jinak voní krůta z trouby
  pootevřeným oknem

  jel pes na zadním sedadle a čumák ven
  pán koulel očima a lapal po dechu, po brzdě (nohou)
  i po volantu, a když byl vprostřed lapání,
  zas ho to bouchlo, trochu víc

  zaslechl tisíc na talíř cinkajících lžic a viděl mraky
  v místě, kde vždycky byla střecha

  pes šándor nohy nahoře a do jedné z nich
  zakouslá blecha